Pennywise: Obitus a horor

Zrejme najvýraznejší zástupca hororu z oslovených (ostatne, pár rokov sa tomu už venuje), o ktorého hororovej všestrannosti vypovedajú linky pod týmto článkom. Redaktor hororového českého časopisu Filmag Extra, hororový bloger (linka dole), admin hororovej Studna.net, milovník vlkolakov... a zeleného čaju. Obitus. Je horor podradný žáner?

What's your pleasure, sir?

Takřka před měsícem mne Tronko, kdysi jediný východní spoluadmin na Studně, požádal, abych se vyjádřil k skoro až filozofické otázce: „Je horror podradný žáner?“ S bohorovností sobě vlastní jsem souhlasil, přesvědčený, že má odpověď bude obsáhlá, vtipná, vyčerpávající a dokonalá. Jak šel čas, vyvrbila se v dohledu deadline 10.5. a jelikož je to už zítra, bude muset stačit pouze odpověď krátká, vtipná a dokonalá.

Během doby, kdy jsem já lenoch svůj článek odkládal, se vynořilo několik odpovědí na výše zmíněnou otázku. S některými, jako například literární úvod přítele Apache, nelze než beze zbytku souhlasit, jiné by jistě zasloužily rozvést a pořádně rozebrat, ale oni do toho hoši dorostou.

Ale dost už pomlouvání mých kolegů ve zbrani, pojďme si probrat ten zpropadený horror. Podřadný žánr? To určitě ne, stačí se jen podívat, kolik zásadního v temnotě vzniklo povídek, knih, komiksů, seriálů a filmů. Vím, že ode mne očekáváte, že se vyjádřím ke všemu, ale musím vás zklamat, nejsem vševědoucí. Zatím. Jak jsem už naznačil, o knihách a především povídkách (které nejen podle mě jsou tím nejlepším a zároveň nejtěžším co jde v horroru vytvořit) se lehce rozepsal Apache, takže jen podepisuju. A dodávám, že pokud někdo tvrdí, že má rád a zná horror a neprozkoumal zevrubně alespoň základní sbírky jako Tichá hrůza a Hlas krve, jde o pouhého tlučhubu, který by se měl vrátit do horrorové školky.

Zase jsem odbočil, ale na to jste u mě jistě zvyklí, se nedá nic dělat, jinej už nebudu a proto mě máte tak rádi. Rozepíšu se o tom, co mám nejraději, o tom čím se částečně živým a co má v mém životě nezastupitelnou roli – o filmech. Protože, ať se nám to líbí nebo ne, dnes je horrorový žánr vnímaný hlavně jako součást filmového umění (omlouvám se za sprosté slovo, slibuju že nebylo poslední) a to, že si tupá hovada tam někde venku myslí, že je náš žánr podřadný mají na svědomí právě filmy.

Myslím, že tomu tak nebylo vždy, taková zlatá sedmdesátá léta svou otevřeností a odvahou tvůrců přinesla celou řadu naprosto zásadních filmů, které si nezadají s tím nejlepším, co kdy bylo natočeno. Těžko může někdo tvrdit, že tehdejší vlna satanských pecek, Cronenberg a řada dalších přišli s něčím podřadným. Každý třetí film té doby překypoval originalitou a opravdovou autorskou snahou něco divákům dát.

Jenže pak přišel Halloween (tohle nemám s vlastní hlavy, tohle jsem četl kdysi v nejlepším dosud vyšlém čísle Ikarie, i když tam to bylo prezentováno z trošku jiných důvodů). Ten sám o sobě ještě splňoval požadavky na poměrně originální a silný film, stačí si přečíst můj orgastický komentář na ČSFD. Bohužel, po něm a jeho mladším bratříčkovi Friday the 13th přišla vlna bezmyšlenkovitých slasherů (nic proti nim), kina byla zaplavena dětmi a dospělý člověk na všechny ty kozy a krev koukal se značným despektem.

Tady někdy to podle mě šlo poprvé opravdu do prdele. Jasně, nedělejme si iluze, i v dekádách předtím se točily tuny horrorů, které měly pouze pobavit a vydělat pár korun, ale vždy se mezi nimi našlo dost výrazných děl, které kredit žánru jako takového zachraňovaly. V osmdesátkách ale přísun takových opravdu zásadních děl polevil. Pořád tu byli výše zmiňovaní borci, pořád točily skvělé filmy, ale byli ubíjeni hromadou sraček, kterým vyhovovalo rozjíždějící se VHS.

Přes nudná léta devadesátá se dostáváme až do dnešní žumpy, kdy pomatená studia chrlí jeden sračkoidní remake a sequel za druhým a zástupy hýkajících teenagerů jim za to solí nehorázné prachy. Prakticky denně je možné se na netu dočíst o dalších a dalších chystaných předělávkách, mrví se jeden film za druhým s tím, že starou látku je přeci nutné srozumitelně převyprávět modernímu divákovi s patřičným dodržením politické korektnosti (i když naštěstí na tu se dnes už moc nehraje, díky bohu za unrated verze na DVD). Představa, že nás v nejbližší době čeká nový Hellraiser nebo, proboha, předělávka nejlepšího upírského filmu Near Dark, mi nedělá moc dobře, ale už jsem se s tím bohužel naučil žít.

Záměrně jsem se nezmínil o remaku Halloweenu, protože na ten se jako na jediný, díky osobě režiséra opravdu těším. Rob Zombie je asi nejvýraznější a s ledovým klidem a vědomím že natočil zatím jen dva filmy řeknu i nejlepší horrorový režisér současnosti. Sice bych moc rád viděl v jeho rukou nějakou originálnější látku, ale tajně doufám že jeho vklad do halloweenské série bude dostatečně soběstačný a autorsky silný.

Tím že jsem Zombieho pasoval na kinga současné horrorové produkce jsem možná nemálo z vás naštval, ale kdo jiný, když ne on? Carpi se uchýlil do bezpečí televize, Aja zamotal v hromadách divných remaků, Roth je jen srandista a Snyder? Ale no tak...nejsme přeci rozjaření puberťáci. (Vím že jich je mnohem mnohem víc, ale žádný režisér mě v poslední době nezaujal jako Zombie, možná ještě tak Anderson a ranní Nakata s Miikem.)

Zmínil jsem televizi. Tam totiž vidím částečné východisko z těch kino sraček, Masters of Horror i jejich španělský ekvivalent dokazují, že staří bardi mají co říct, jen už se jim nechce moc mluvit a rozsah slabé hoďky jim zcela vyhovuje. Navíc má horror ještě pořádné rezervy v jednom z největších fenoménů dneška – seriálech. Kromě geniálního Dextera a mnou zbožňovaného Supernaturalu celkem ticho po pěšině, snad tvůrci přijdou s něčím podobně nabušeným jako jsou například Heroes.

Ale zpátky k úvodní otázce. Horror není podřadný žánr, to jen ho jeho autoři nechali dojít tam kde dnes je. Ani nevím, jestli je to špatně. Pominu-li zmiňovanou remakovou smršť tak si celkem užívám různé malé filmy a filmíky, ve kterých se začínající tvůrci občas nebojí vyřádit. Pořád mám po ruce mamutí sbírku eurohorroru, gotických pecek třicátých až šedesátých let a už chválené sedmdesátky. A to všechno se snažím propagovat i vám, nevděčným čtenářům. Kvalitu pochválit, sračky nemilosrdně zadupat do země. Dělám co se dá a dělám to rád. A jelikož máte rádi mě, tak kupujte Filmag, jeho horrorového brášku Filmag Extra, choďte pravidelně na Studnu, čtěte mé recenze na Filmpubu, občas mrkněte na můj blog, který vzhledem k velkému zájmu fandů resuscituju, přijeďte se se mnou opít na FF do Chotěboře nebo na THS, prostě dejte o sobě vědět. Protože kdo jiný, než opravdoví fandové si zaslouží kvalitu.....